Proč nefotím zrcadlovkou
Proč nefotím zrcadlovkou
Kdo se už někdy aspoň trochu vrtal v mé fotografické práci, jistě si všiml, že poněkud vybočuji z řady fotografickou technikou, kterou používám. Od začátku fotím na tzv. CSC fotoaparáty, tedy kompakty s výměnnými objektivy, jak je tento typ foťáků často označován. I když k tomu slovu „kompakt" by se slušelo doplnit, že ne každý CSC fotoaparát by se dal označit za kompaktní. V tomto článku bych rád vysvětlil své důvody, proč fotím bez zrcátka a jaké to má výhody i nevýhody.
Typický profesionální fotograf má zrcadlovku Canon nebo Nikon, vidět se snad dají i uživatelé Pentaxů a jiných zrcadlovek, ale je to minoritní a zmíněné dvě značky neuvěřitelným způsobem dominují. Neznám však žádného podobného fotografa, který by jako své hlavní tělo používal něco bez zrcátka (tím ale nevylučuji, že někdo takový přeci jen existuje). Proč jsem se touto cestou tedy vydal já?
Nechtěl jsem být originální ani za každou cenu jít proti proudu. Pouze jsem se dřív jak k zrcadlovce dostal k CSC fotoaparátu Panasonic Lumix DMC-G1. A protože to byl foťák skvělý (a nutno říct, že i svým způsobem revoluční), focení mě díky němu chytlo a pořídil jsem si řadu příslušenství, včetně drahých objektivů. Nemohl jsem si sice dovolit fotit za šera jako uživatelé plnoformátových Canonů a Nikonů, ale za dobrých světelných podmínek fotky nebyly vůbec špatné. Když jsem si pořizoval další těla, zůstal jsem věrný platformě micro 4/3, na kterou jsem měl objektivy.
Brzy se mi zachtělo zkusit i video, což Panasonic G1 ještě neuměl - byl jen na focení. Pořídil jsem si tedy jeho nástupce, Panasonic Lumix DMC-G2. Po fotografické stránce to nebylo až takové zlepšení, ale tento foťák už uměl natáčet video, a ne špatné. Vlastně všechna novější videa, která mám do vydání tohoto článku na internetu, jsou tvořena právě jím. Tohle tělo se mnou procestovalo mnoho zajímavých míst nejen v naší republice, ale i v Evropě a fotky, které jsem jím dělal, vždy sklízely úspěch.
Protože technika se stále vyvíjí a člověk má nutkání zkoušet nové věci, pořídil jsem si vedle Panasonicu G2 ještě špičkový Panasonic Lumix DMC-GH3, přičemž Panasonic G2 používám stále jako záložní nebo sekundární foťák. Panasonic GH3 je fotoaparát, který i přes svůj prťavý čip (v porovnání s plnoformátovými zrcadlovkami) dokáže fotit na vysoké úrovni i v horších světelných podmínkách. Video navíc umí v takové kvalitě, že se jím dají natáčet televizní filmy. Ostatně produktová řada Panasonicu nesoucí v sobě písmenko „H" je k natáčení dělaná.
Podívejme se na to, jaké mají tyto foťáky oprati standardním zrcadlovkám výhody. V první řadě bych asi vypíchl jejich kompaktnost, a to i kompaktnost jejich objektivů. Váha takovéto sestavy může být i několikrát lehčí než hmotnost sestavy se zrcadlovkou mající stejné parametry a často i výsledky. Některé systémové kompakty však až tolik kompaktní nejsou, typicky třeba můj Panasonic GH3. Menší čip může být z jednoho úhlu pohledu také brán za výhodu. Zvětšuje totiž tzv. crop faktor. V praxi to znamená, že čím menší čip, tím delší výsledná ohnisková vzdálenost a tedy i přiblížení. Při focení divoce žijících zvířat je tedy výhodnější vzít si ke stejnému objektivu fotoaparát s malým čipem, jelikož dosáhnete většího přiblížení.
Abych byl objektivní, musím podotknout i řadu slabin, které CSC fotoaparáty oproti zrcadlovkám mívají. Kompaktnost většinou bývá na úkor množství hardwarových ovládacích prvků, bez kterých se fotograf těžko obejde. Díky nim je totiž schopen svůj přístroj rychle ovládat. Jsou samozřejmě výjimky zastoupené například Panasonicem GH3, Olympusem OM-D E-M1 a ani můj druhý foťák Panasonic G2 na tom není co do počtu ovládacích prvků úplně špatně. Jsou to ale spíše výjimky. Další a asi nejzjevnější slabinou je menší čip, díky němuž je obvykle vyšší hladina šumu při zvýšené citlivosti ISO. Naštěstí se s tím výrobci těchto fotoaparátů statečně perou. S čím se ovšem prát nejde je hloubka ostrosti, s níž se u malých čipů hůře pracuje. To považuji za největší nevýhodu systémových kompaktů. Dále chybí optický hledáček (není do fotoaparátu technologicky zakomponovatelný). Nahrazen však bývá kvalitním elektronickým ekvivalentem, jež má také své výhody. Jiným mínusem je příslušenství k CSC fotoaparátům, kterého je již sice velké množství, ale Nikonům a Canonům se zatím může jeho sortiment těžko rovnat. Poslední slabinou, kterou bych zmínil, je i o něco vyšší cena.
Abych to shrnul, cílem článku určitě není někoho přesvědčovat, že CSC fotoaparáty jsou lepší než zrcadlovky nebo naopak. Spíše jsem chtěl poukázat na to, že i jimi lze fotit na vyšší, říkejme třeba „profesionální", úrovni. Tyto foťáky mají svá specifika, která když člověk zná a dokáže využít, dává mu to výhodu. Co jsem chtěl článkem hlavně říct je, že nezáleží tolik na použité technice jako spíše na tom, jak dobře ji dokážete ovládat a využívat její přednosti.
Vše, co já od foťáku požaduji, mi mé současné "nádobíčko" dokáže poskytnout a nemám potřebu ani uvažovat o přechodu na zrcadlovky.