Svůj první použitelný digitální fotoaparát, Kodak EasyShare C340, jsem dostal od rodičů. Malý kompakt vhodný na dokumentování. Fotografie z něj jsou stále nad úrovní dnešních mobilů, tudíž si říkám, že nebyl tak špatný, obzvláště na svou dobu, kdy ještě záleželo na počtu megapixelů. Poté, to už se psal rok 2009, jsem přesedlal na kompakt Canon PowerShot A570 IS. Ten už měl jednu velmi užitečnou vlastnost. Uměl poměrně slušně fotit makro. Užitečná byla hlavně pro mě. Makro pro mě v té době bylo klíčové, a je vlastně doteď. Od mala se totiž zabývám rostlinami a fotografování rostlin je se schopností fotoaparátu pořizovat detaily úzce spjaté. Focení makra kompaktem se od focení velkým fotoaparátem značně liší, ale šlo o výsledky, a ty byly uspokojivé.
Ovšem člověk chce stále víc a víc a proto jsem si rok nato koupil jiný kompakt, a to Canon PowerShot SX200 IS. Byl to první fotoaparát, na který jsem byl opravdu pyšný, protože s ním šlo dělat to, co s většinou jiných foťáků, ani těch hodně drahých, nebylo možné. Byl schopný zaostřit na objekt, jež byl těsně u skla objektivu. V technických specifikacích byste tuto vlastnost našli pod označením „makro od 0 cm“. Asi si umíte představit, co to pro botanika znamená. Náhle jsem mohl fotit lapací měchýřky Utricularia minor i detaily listů Drosera rotundifolia plných žláznatých trichomů! Bomba! To vše takovým způsobem, že mé okolí zíralo, jak tohle proboha dokážu. A co když se dověděli, že fotím kompaktem?! Nešlo o nic složitého, jen to nebylo tak běžné a málokdo to znal.