Protože se pohybuji kromě fotografování i na poli botaniky, rozhodl jsem se napsat článek o fotografování rostlin. Je to totiž disciplína, kterou si skoro každý vyzkoušel nebo alespoň má tu možnost. Nedá se říct, zda je jednoduchá, nebo naopak hodně složitá, ale lze v ní dělat spoustu zbytečných chyb.
Fotografie rostlin se v ideálním případě pohybuje kdesi mezi dokumentační a uměleckou rovinou. Tedy aspoň já to tak vnímám. Taková fotografie by měla zachycovat skutečnost, měla by tedy mít své nezanedbatelné dokumentační poslání. Na druhou stranu by měla být provedena s takovou precizností a mistrností, aby nezapadla mezi miliony jiných ryze dokumentačních fotek, které zaujmou jen svým obsahem (pokud publikum vůbec ví, co je ta rostlina zač). Jak toho docílit? Ne, nemám pro vás instantní návod. Snad jen pár tipů ověřených praxí, které by se mohly čas od času hodit a pomoci vaše budoucí snímky vylepšit a posunout ke kýženému cíli.
TIP 1: Foťte z úrovně očí.
Toto pravidlo znáte asi spíše od focení zvířat nebo lidí, ale i u rostlin se dá v mnoha případech analogicky aplikovat (typicky u orchidejí v přírodě). Zkuste si k rostlině kleknout a vyfotit ji z boku, přičemž fotoaparát bude mířit kolmo ke stonku. Uvidíte, že rostlina hned vynikne. Pokud ji budete fotit ze stoje odkudsi z výšky, pravděpodobně splyne s okolní vegetací a fotka bude nijaká.
TIP 2: Komponujte správně.
To se lehko řekne, ale těžko jednoznačně vysvětlí. Určitě však není od věci zopakovat si, co je to pravidlo třetin a zlatý řez. Na internetu je o tom hodně. Obzvláště pokud fotografujete osamocený květ nebo jiný výrazný detail, málokdy vypadá dobře, umístíte-li jej přesně do geometrického středu fotky. Je to věc estetického cítění, kupodivu pro většinu lidí společná.
TIP 3: Měřte expozici podle květu.
Určitě se vám už taky stalo, že jste fotili bělokvětou rostlinu a květ byl na všech fotkách přepálený, příliš světlý. Fotoaparát totiž nastavil expoziční hodnoty podle celého pole snímku a zanedbatelný malý bílý kvítek do celkového výsledku mohl jen těžko mluvit. Vše je to ale o nastavení. Nastavte si ve vašem fotoaparátu měření expozice podle jednoho bodu, a ten namiřte na květ. Expoziční hodnoty se pak nastaví jen podle květu a výsledek bude hned lepší. Jinou možností je tzv. kompenzace expozice nebo ruční nastavení expozičních hodnot. Okolí květu bude ve výsledku tmavší než normálně, ale většinou je to menší zlo než úplně pokažený hlavní objekt (květ).
TIP 4: Pracujte s hloubkou ostrosti.
Hloubka ostrosti je ve fotografii rostlin stejně důležitá, jako u portrétů. Odpíchne totiž fotografovaný předmět od rušivého pozadí. Ve většině případů tedy nastavte na fotoaparátu nízké clonové číslo a delší ohniskovou vzdálenost. Myslete ale také na výběr vhodného jedince k focení. Nejlépe rostlinu odpíchnete od pozadí tím, že pozadí bude co nejdál. Nejlépe se bude vyjímat rostlina rostoucí na horizontu nebo ta, která nemá ve své blízkosti příliš mnoho vysoké vegetace. Dále je tu samozřejmě možnost využití umělého pozadí. Za rostlinu nainstalujete jednobarevný papír a je rázem po starostech.
TIP 5: V poledne odložte foťák a v klidu se naobědvejte.
Polední slunce je nad vaší hlavou, stejně tak nad hlavou fotografovaných květin. Dělá nehezké ostré stíny. Neplatí jen u fotografování rostlin, že poledne není vhodný čas k focení. Raději vyčkejte, až bude sluníčko níž a bude vám opět pomocníkem. Toto pravidlo můžete ignorovat v případě, že fotíte detail rostliny ve stínu, mistrně ovládáte blesk a odrazné desky nebo je zataženo.
TIP 6: Zkuste svou fotku odlišit od ostatních.
Tu rostlinku, co se právě hodláte zvěčnit, už nejspíš zvěčnily tisíce jiných. Co takhle udělat to na rozdíl od nich aspoň trochu originálněji? Vyfoťte ji při západu slunce, najděte zajímavý detail. Sedá na ni občas nějaký motýl? Vyčkejte pár minut a vyfoťte ji s ním. Minimálně tím zaujmete přátele, kteří se o botaniku nezajímají a samotná fotka kytky jim nic neřekne, i kdyby rostla na jediném místě na světě.