Jak fotit portréty
Jak fotit portréty
Portrétní fotografie je jedna z nejjednodušších a také nejoblíbenějších fotografických disciplín. Všimněte si, kolik fotografů a také fotografek se na portréty zaměřuje a když občas ukáží fotku z jiného oboru, je lepší to tiše přehlédnout. Focení portrétů není náročné dokonce ani finančně a dá se rychle naučit. V tomto článku bychom se společně podívali, na co je dobré se při tomto focení zaměřit a zkrátka jak na to. Dopředu podotýkám, že každý fotograf může mít jiné zkušenosti a osvědčené metody; zde se dozvíte, jak to dělám já a ne každý se s mým názorem a postupy musí ztotožňovat.
Úplně na začátku je samozřejmě třeba zainvestovat a obstarat si vhodné technické vybavení. Mám pro vás však dobrou zprávu - pokud se chcete zabývat pouze portrétní fotografií, nevyjde vás to až tak draho. Na 98 % fotografií tohoto stylu stejně nejspíše použijete jediný portrétní objektiv. Jeho výběr je velice důležitý. Nejosvědčenější jsou pevná skla s neměnitelnou ohniskovou vzdáleností okolo 50 mm a výbornou světelností, čili s co nejnižším minimálním clonovým číslem. Tyto objektivy obvykle nejsou nikterak drahé, seženete je do deseti tisíc korun. Přitom výborně plní svůj účel. Já například nedám dopustit na svůj Olympus M.Zuiko 45 mm f/1.8. Stejně jako podobné portrétní objektivy, i tento by se dal nazvat „malý a šikovný". Proč vlastně věnuji tolik prostoru objektivu a jeho parametrům? Jednoduše proto, že u portrétů je dobrým a osvědčeným zvykem pracovat s co nejnižší hloubkou ostrosti. Vypadá to hezky a na fotce je výrazné přesně to, co fotograf chce. A toho docílíme právě použitím vhodné optiky.
Hloubka ostrosti se dá nahánět samozřejmě i jinými cestami než jen nízkým clonovým číslem. Dobře funguje například pravidlo, že čím blíže objektu stojíte a čím dál je pozadí, tím lépe. A když se vrátíme k vybavení, tak dobře napomáhají i delší ohniskové vzdálenosti (čím delší, tím menší hloubka ostrosti). Majitelé velkých čipů mají výhodu v tom, že platí také úměra s velikostí čipu - čím větší čip, tím menší hloubka ostrosti. Objektiv máme vyřešený, teď nám zbývá tělo. Na focení portrétů nepotřebujeme nic extra a v podstatě si vystačíme s čímkoli, na co se dá nasadit vhodný portrétní objektiv. Další vybavení, které se dá příležitostně používat, jsou odrazné desky pro změkčení stínů a prosvětlení obličeje, externí blesky, dálkové odpalovače k nim a podobně. O tom ale tento článek není. Obzvláště práce s blesky je opravdu výrazně obtížnější než to, o čem jsem se teď rozhodl psát. Zaměřme se na focení v dobrých světelných podmínkách, což u portrétů, které si sami vymýšlíme a konstruujeme, platí.
Dovolím si vrátit se ještě k myšlence ze začátku druhého odstavce, kde jsem teoretizoval o profilování se pouze portrétním fotografem a neumět nic jiného. Osobně bych to nepovažoval za příliš šťastné řešení - každý fotograf, který se vydá na profesionálnější dráhu, by měl být schopen trochu na úrovni fotit všechny běžnější styly. Většinou to není jen o vybavení, ale spíše o tom, jak člověk své vybavení zná, umí jej ovládat a využívat jeho předností. To by měla být charakteristika každého, kdo se považuje za fotografa. Nevyvracím nikomu to, že je rozdíl mezi zrcadlovkou s malým čipem za 10 tisíc a plnoformátovou zrcadlovkou, která stojí o jednu nulu víc. Pokud ale fotí dobrý fotograf tou levnější a tu druhou si vezme do ruky jeho babička, která cvaká na automat, měl by fotograf vyjít z klání vítězně ;-). To jsem odbočil, zpět k portrétům.
Vybavení bychom měli, teď se vrhněme na modelku. Myšleno samozřejmě ve smyslu „kde ji vezmeme". Pro začátek je dobré zkusit nějakou kamarádku. Pokud se potom modelky nebudou hlásit samy, existuje spousta způsobů, jak nějakou oslovit. Znáte například Fotopátračku? Jistě ano. Pokud plánujete fotky někde využít, například k vlastní propagaci na webu, je dobré sepsat při focení smlouvu o použití fotografií, abyste si s modelkou ujasnili, co smíte a nesmíte s fotkami dělat. Pořádek dělá přátele. Této smlouvě se říká „model release" a na internetu seženete spoustu vzorů. Dále je dobré zamyslet se nad výběrem místa a času. Důrazně bych doporučil začít s fotografováním venku, nejlépe když je pod mrakem. Světlo je pak nádherně měkké a rozptýlené a pro naše světelné objektivy je ho dostatek. Focení při sluníčku je taky skvělé, ale o trochu náročnější. Tvoří se totiž ostřejší stíny, což u portrétů nechceme. Když si s modelkou připravíte vícero šatů, nějaké doplňky typu sponky do vlasů nebo šátku či cokoli jiného pro oživení fotografií, je to jen dobře. Nikdo nechce mít sérii několika desítek velmi podobných fotek, že? Od věci není připravit si nějaké pózy nebo vzorové fotografie pro případ, že by během focení došly nápady.
Při focení si na fotoaparátu nastavuji nejčastěji prioritu clony, kterou držím na co nejnižším čísle (f/1.8-2.5). Citlivost ISO držím také velmi nízko, neboť světla je dost a fotky chci mít co nejkvalitnější. S takto nastavenými parametry se dá při zamračené obloze fotit na expoziční časy dostatečné k udržení v ruce a někdy dokonce i ke zmrazení rychlého pohybu. K ostření využívám pohodlí rychlého autofokusu, dle situace buď jednobodové ostření nebo přímo detekci tváře. V případě potřeby ručně pouze doostřuji. Ruční ostření od nuly je pro tento účel příliš pomalé. Nikdo nechce, aby modelka musela v jedné póze stát půl minuty, než si fotograf vše našteluje.
A teď asi to nejdůležitější z celého článku. Ostřete na oči! Ano, oči jsou to hlavní gró každého portrétu, a to dokonce i v případě, že jsou zavřené. Nos i uši ať jsou mimo zónu ostrosti a oči nechť vyniknou. To je tajemství dobrých portrétů. Pochopitelně když bude na fotografii celá postava, je dobré mít v zóně ostrosti celý model a o to víc rozostřit pozadí. Výhodné je také mít obličej dostatečně světlý, aby na fotografii vynikl. Jak toho všeho dosáhnout, to už je věc fotografa i dané situace. Dokonce je tu možnost spoustu věcí dohánět až při postprocessingu v počítači.
V portrétní fotografii je více jak kde jinde potřeba dobře ovládat postprocessing, čili úpravu fotografií v počítači. Fotky z foťáku jsou tu obvykle takovou surovinou, kterou musíte umět dobře zpracovat, abyste dostali kýžený výsledek. Kromě základních úprav expozice, barevnosti, kontrastu či vyvážení bílé je třeba nezapomínat na drobné i výraznější retuše, vyhlazování pleti, doostřování určitých partií (nejčastěji oči) a tak dále. U každého portrétu doporučuji doostřit oči a vyretušovat nedokonalosti pleti, které pro modelku nejsou nějak typické. Tedy mateřské znaménko nechat (nanejvýše trochu znevýraznit), ale škrábanec na čele vyretušovat. Pleť je navíc dobré celkově vyhladit. Pokud je modelem muž, pleť nevyhlazujeme, zde jsme naopak rádi za hrubší rysy a jemnou pleť přenecháme dámám. Pokud oblečení nebo perspektiva fotky zkresluje, osobně se nebojím ani upravit postavu. Držím se však pravidla, že to modelka nebo její přátelé nesmí poznat. Do výraznějších korekcí postavy bych se pustil až na přání modelky. Pokud máme na pozadí nějaký rušivý objekt, opět můžeme sáhnout po retušovacích nástrojích. V tomto odstavci jsem napsal pouhý základ a možností, jak digitální fotografii „dokončit", je nepřeberné množství. Zda k tomu použijete Photoshop, Zoner Photo Studio nebo jiný program, to záleží jen na vás.
Portrétní fotografie je širokým odvětvím a psát by o ni šlo mnohem déle. Využívat se dá sluníčka, protisvětla, externích blesků, fotit se dá také v interiéru, u fotografického pozadí, ne vždy musí být modelka na fotce sama (pak si fotograf musí hlídat, aby v zóně ostrosti byli všichni) a tak dále. Doufám, že jsem vás tímto delším článkem nenudil a naopak jste si z něj něco odnesli. Tak s chutí do portrétů :-).