Hloubka ostrosti se dá nahánět samozřejmě i jinými cestami než jen nízkým clonovým číslem. Dobře funguje například pravidlo, že čím blíže objektu stojíte a čím dál je pozadí, tím lépe. A když se vrátíme k vybavení, tak dobře napomáhají i delší ohniskové vzdálenosti (čím delší, tím menší hloubka ostrosti). Majitelé velkých čipů mají výhodu v tom, že platí také úměra s velikostí čipu - čím větší čip, tím menší hloubka ostrosti. Objektiv máme vyřešený, teď nám zbývá tělo. Na focení portrétů nepotřebujeme nic extra a v podstatě si vystačíme s čímkoli, na co se dá nasadit vhodný portrétní objektiv. Další vybavení, které se dá příležitostně používat, jsou odrazné desky pro změkčení stínů a prosvětlení obličeje, externí blesky, dálkové odpalovače k nim a podobně. O tom ale tento článek není. Obzvláště práce s blesky je opravdu výrazně obtížnější než to, o čem jsem se teď rozhodl psát. Zaměřme se na focení v dobrých světelných podmínkách, což u portrétů, které si sami vymýšlíme a konstruujeme, platí.
Při focení si na fotoaparátu nastavuji nejčastěji prioritu clony, kterou držím na co nejnižším čísle (f/1.8-2.5). Citlivost ISO držím také velmi nízko, neboť světla je dost a fotky chci mít co nejkvalitnější. S takto nastavenými parametry se dá při zamračené obloze fotit na expoziční časy dostatečné k udržení v ruce a někdy dokonce i ke zmrazení rychlého pohybu. K ostření využívám pohodlí rychlého autofokusu, dle situace buď jednobodové ostření nebo přímo detekci tváře. V případě potřeby ručně pouze doostřuji. Ruční ostření od nuly je pro tento účel příliš pomalé. Nikdo nechce, aby modelka musela v jedné póze stát půl minuty, než si fotograf vše našteluje.
A teď asi to nejdůležitější z celého článku. Ostřete na oči! Ano, oči jsou to hlavní gró každého portrétu, a to dokonce i v případě, že jsou zavřené. Nos i uši ať jsou mimo zónu ostrosti a oči nechť vyniknou. To je tajemství dobrých portrétů. Pochopitelně když bude na fotografii celá postava, je dobré mít v zóně ostrosti celý model a o to víc rozostřit pozadí. Výhodné je také mít obličej dostatečně světlý, aby na fotografii vynikl. Jak toho všeho dosáhnout, to už je věc fotografa i dané situace. Dokonce je tu možnost spoustu věcí dohánět až při postprocessingu v počítači.
V portrétní fotografii je více jak kde jinde potřeba dobře ovládat postprocessing, čili úpravu fotografií v počítači. Fotky z foťáku jsou tu obvykle takovou surovinou, kterou musíte umět dobře zpracovat, abyste dostali kýžený výsledek. Kromě základních úprav expozice, barevnosti, kontrastu či vyvážení bílé je třeba nezapomínat na drobné i výraznější retuše, vyhlazování pleti, doostřování určitých partií (nejčastěji oči) a tak dále. U každého portrétu doporučuji doostřit oči a vyretušovat nedokonalosti pleti, které pro modelku nejsou nějak typické. Tedy mateřské znaménko nechat (nanejvýše trochu znevýraznit), ale škrábanec na čele vyretušovat. Pleť je navíc dobré celkově vyhladit. Pokud je modelem muž, pleť nevyhlazujeme, zde jsme naopak rádi za hrubší rysy a jemnou pleť přenecháme dámám. Pokud oblečení nebo perspektiva fotky zkresluje, osobně se nebojím ani upravit postavu. Držím se však pravidla, že to modelka nebo její přátelé nesmí poznat. Do výraznějších korekcí postavy bych se pustil až na přání modelky. Pokud máme na pozadí nějaký rušivý objekt, opět můžeme sáhnout po retušovacích nástrojích. V tomto odstavci jsem napsal pouhý základ a možností, jak digitální fotografii „dokončit", je nepřeberné množství. Zda k tomu použijete Photoshop, Zoner Photo Studio nebo jiný program, to záleží jen na vás.